Klíčové poznatky
- Nejstarší zmínka o mastiše v Čechách pochází z dopisu Bohuslava Hasištejnského z roku 1491.
- Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic byl významný český humanista a šlechtic, který cestoval po východním Středomoří.
- Masticha se používala v české medicíně již v 15. století a objevuje se v tradičních receptech.
- Masticha pochází z ostrova Chios, kde se produkuje z řečíku lentišku.
Obsah
Čeští ranhojiči drtili mastichu do mastí už desítky let předtím, než někdo z Čech vůbec spatřil ostrov, ze kterého pochází. Ten okamžik nastal 16. dubna 1491.
Ve zkratce: Nejstarší doložené použití mastichy v českém prostředí pochází z 1. poloviny 15. století. Objevuje se v receptech staročeského chirurgického rukopisu. Nejstarší známé spojení mastichy s ostrovem Chios v českém textu je ale až o něco pozdější. Je to dopis humanisty Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic z 16. dubna 1491. Píše v něm o ostrově, který „rodí také onu pověstnou mastichu“. O sto let později najdeme mastichu v pražském Herbáři (1596) a v roce 1750 i v oficiálním pražském lékopisu.
Cesta na východ
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1461 Kutná Hora – 1510 hrad Hasištejn) patřil k nejvzdělanějším Čechům své doby. Byl to humanistický básník, cestovatel a bibliofil. Studoval na italských univerzitách v Bologni a ve Ferraře, psal latinské básně a dopisy.
Na jaře roku 1490, tedy ve svých necelých třiceti letech, se vydal na cestu, která trvala víc než rok. Vedla do Svaté země a po Středomoří. Navštěvoval při ní místa, která do té doby znal jen z četby antické a biblické literatury.
Bouře u ostrova Karpathos
Na zpáteční cestě z Alexandrie nastoupil na janovskou loď a zamířil k ostrovu Chios. Nedopadlo to podle plánu. Když už byl Karpathos na dohled, strhla se silná bouře a zahnala loď zpátky až ke Kypru. Hasištejnský si z toho ale nic nedělal. Naopak, jak sám píše, poznal díky tomu pobřeží Kilikie, Pamfylie a Lykie a dozvěděl se mnohé, co předtím nevěděl.
K ostrovu Chios se nakonec dostal oklikou. Plul kolem Patmu, proslaveného viděním svatého Jana, a kolem Kóu a Samu. O několik zastávek později doplul do Methóny na Peloponésu. Tam sepsal celé to putování v dopise svému příteli Štěpánu Pisonovi. O ostrově Chios v něm píše mimo jiné toto:
„Samotný ostrov Chios, kromě toho, že si osobuje právo být rodištěm Homéra a místem, kde byl pohřben, rodí také onu pověstnou mastichu.“
Komu byl dopis určen
Adresátem byl Štěpán Piso z Míšně, muž z Hasištejnského nejbližšího okruhu. Doprovázel Bohuslava už na studiích do Ferrary a členem jeho družiny zůstal až do své smrti na podzim roku 1491. V době, kdy se Bohuslav vydal na cestu do Středomoří, spravoval na Hasištejně jeho knihovnu.
Dopis vyšel v moderním českém překladu Marty Vaculínové v kritické edici Básně a listy (2022, řada Česká knižnice); v latinské korespondenci je veden jako Epistulae 2,22. Editorka k pasáži dodává vysvětlivku, že v latinském originále autor použil slovo mastix. Připomíná také, že masticha se dodnes získává pouze na ostrově Chios a že ve starověku byla pro své blahodárné vlastnosti ceněná stejně jako kadidlo nebo myrha.
Věta, ve které je vidět celý humanismus
Stojí za pozornost, jak Hasištejnský mastichu zmiňuje. Nepíše o ní jako o novince, kterou právě objevil, ale jako o věci „pověstné“. Míní tím něco, co bylo mezi vzdělanými Evropany jeho doby dávno známé z antické literatury. O mastiše z ostrova Chios psali například Dioskorides a Plinius starší (víc v článku o historii mastichy ve starověku).
Zároveň ale u ostrova skutečně byl a viděl ho na vlastní oči. A hned v téže větě spojuje mastichu s tvrzením, že se na ostrově Chios narodil a je pohřben Homér. Je to čirá antická legenda, kterou nemohl nijak ověřit. Jeho věta je tak přesným obrázkem toho, jak humanisté jeho generace psali. Stáli jednou nohou v realitě a druhou v knihovně.
Co bylo předtím – a co zůstává záhadou
Dalo by se čekat, že se masticha, tak dobře popsaná už antickými lékaři, objeví v Čechách mnohem dřív. Třeba v některém z raně středověkých klášterních rukopisů. Systematické pátrání v dostupných pramenech ale zatím žádný takový doklad nepotvrdilo. Ani u staročeského glosáře Mater verborum ze 13. století se přítomnost slova „mastix“ nepodařilo ověřit. Není to proto, že by tam určitě nebylo. Spíš proto, že tahle otázka čeká na někoho, kdo se probere přímo rukopisy v knihovnách.
Podobně je to s Moravou: žádný samostatný moravský doklad mastichy z období do 15. století se zatím nenašel. Stejně tak zatím žádný starý český text nepotvrzuje, že by se u nás masticha používala k osvěžení dechu nebo jako žvýkačka. Přitom právě tohle je v antické a středomořské tradici jedno z jejích nejstarších a nejcharakterističtějších použití.
Masticha v českých receptech a lékárnách
Hasištejnského dopis je cestopisnou epizodou. Praktický vztah českých lékařů k mastiše se ale dá sledovat přes tři konkrétní, dobře doložené momenty.
1. polovina 15. století – nejstarší dosud ověřený doklad mastichy na českém území. Je rovnou o desítky let starší než Hasištejnského dopis. Najdeme ho ve staročeském překladu chirurgického spisu italského lékaře Guglielma da Saliceto, dochovaném v rukopise knihovny Národního muzea v Praze. Slovo „mastix“ se tam opakovaně objevuje v receptech na masti a náplasti k hojení ran, například: „Vezmi múky bobové neb ječné půl libry, masticis, draganti, gummi arabici každého 2 lota…“
1596 – pražský Herbář popisuje přípravu „mastyxového oleje“ varem drogy. Na základě Mattioliho předlohy ho připravili Adam Huber z Riesenpachu a Daniel Adam z Veleslavína. Je to doklad, že masticha byla v té době součástí běžné lékárenské praxe, ne exotickou raritou.
1750 – oficiální pražský lékopis (Dispensatorium pharmaceuticum Pragense renovatum) uvádí „Mastix“ mezi pryskyřicemi předepisovanými do náplastí. Řadí ho vedle terpentýnu, myrhy a kadidla. Masticha tak byla ještě v polovině 18. století standardní, úředně uznanou surovinou v českých lékárnách.
Co z toho plyne
Masticha se v českých textech objevuje ve dvou vrstvách, které se skoro nepotkávají. Ta starší je lékárnická: mastix jako sypká surovina v receptu, bez příběhu a bez místa původu. Objevuje se v 15. století v rukopisných receptech, v 16. století v tištěném herbáři. V 18. století je pak součástí úředního lékopisu. Ta druhá je cestopisná. Začíná dopisem z roku 1491, kde masticha poprvé dostává adresu, vůni a kus antické legendy.
Trvalo tedy nejmíň půl století od chvíle, kdy si čeští ranhojiči zvykli mastix používat. Teprve pak se objevil Čech, který o ostrově, odkud pochází, napsal z vlastní zkušenosti. Zbývají i mezery – o mastiše v raně středověkých Čechách, na Moravě nebo v podobě žvýkačky toho zatím moc nevíme. Možná proto, že tam nikdy nebyla. A možná proto, že na svého badatele teprve čeká.
Mastichu dnes znáte jako chioskou mastichu – krystaly, kapsle i olej. Je to ale mnohem starší česká známost, než by se čekalo. Čechy ji totiž nejdřív poznaly jako přísadu do masti, a teprve pak jako poklad vzdáleného ostrova.
Zdroje: Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, Básně a listy. Ed. a přel. Marta Vaculínová. Praha–Brno: Nadační fond Česká knižnice – Host – Academia, 2022 (Česká knižnice), ISBN 978-80-275-1099-3. Dopis Štěpánu Pisonovi z 16. dubna 1491 (Epistulae 2,22) na s. 14–15, vysvětlivky k němu na s. 139, medailon autora na záložce přebalu. Dále Drábek, P., studie v časopise Česká a slovenská farmacie (2006, 2008, 2010).
Nejstarší dosud zjištěný doklad je dopis Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic z 16. dubna 1491, ve kterém popisuje ostrov Chios a jeho „pověstnou mastichu“. Jako léčivo je masticha v českém prostředí poprvé doložena o něco dřív, v 1. polovině 15. století, ve staročeském překladu chirurgického spisu Guglielma da Saliceto.
Český humanista a šlechtic (1461–1510), který v letech 1490–1491 podnikl patnáctiměsíční cestu po východním Středomoří, včetně Egypta, Palestiny a řeckých ostrovů. Patřil k nejvzdělanějším Čechům své doby a psal latinsky – básně, cestopisné dopisy i prózu.
Ano. Objevuje se v receptech na masti a náplasti už v 15. století, v pražském Herbáři z roku 1596 jako přísada do léčivého oleje a ještě v roce 1750 byla součástí oficiálního pražského lékopisu.
Ze stejného místa jako dnes – z ostrova Chios v Egejském moři, kde jediném na světě roste řečík lentišek v podobě, která pryskyřici zvanou masticha produkuje.
