Kdy se dostala masticha z ostrova Chios na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO? A co vůbec toto ocenění znamená? V našem krátkém článku se dozvíte i které české zvyky, zvyklosti a tradice toto ocenění v minulosti dostaly.
Masticha
„Bílé zlato“ ostrova Chios se získává již tisíce let nezměněným postupem. Podrobně se věnujeme pěstování mastichy, řečíku lentišku v samostatných kapitolách:
Masticha je též PDO produktem, což též svědčí o její unikátnosti.
Masticha se používá jako příchuť v mnoha sladkostech a nápojích, nejvíce v Mastiha (Mastika), trávicím likéru z ostrova Chios. Mastichové „slzy“ nebo malé kousky ztvrdlé stromové mízy lze také žvýkat jako žvýkačku, což se praktikuje již tisíce let.
Masticha je známá v kulturách a kuchyních celého středomořského a arabského světa. Jako koření se používá zejména v:
- řecké
- kyperské
- syrské
- libanonské kuchyni
UNESCO nehmotné kulturní dědictví
Jaká je definice nehmotného kulturního dědictví? Jedná se o: „kulturní dědictví je výrazem způsobů života rozvíjených komunitou a předávaných z generace na generaci, včetně zvyků, postupů, míst, předmětů, uměleckých výrazů a hodnot“.
Jedná se o skutečně cenné vyznamenání. Pokud bychom chtěli vědět, co z České republiky se dostalo na tento seznam, jsou to následující:
- Slovácký Verbuňk
- Sokolnictví
- Masopust
- Jízda králů
- Loutkářství
- Modrotisk
- Ruční výroba vánočních ozdob z foukaných perel
Masticha a UNESCO – 2014
V roce 2014 v Paříži schválena nominace „Mastichy z Chiu“ jako kulturní památky na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Historie místa, hodnoty, zvyklosti a postupy ohledně pěstování a sběru mastichy jsou nyní součástí nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Proč je tedy Chioská masticha v UNESCO?
Masticha se pěstuje na ostrově Chios z aromatické pryskyřice mastiha, která se získává z keře pistacia lentiscus.
Masticha je odedávna proslulá svými četnými vlastnostmi a její pěstování je rodinným zaměstnáním, které vyžaduje náročnou celoroční péči mužů a žen všech věkových kategorií, kteří se na jednotlivých fázích podílejí rovným dílem.
Muži se starají o přirozené hnojení a prořezávání keřů v zimě, zatímco ženy od poloviny června zametají, urovnávají a čistí půdu kolem kmene, aby se masticha mohla snadno obnovit. Od července se provádí řez železným nástrojem do kůry a hlavních větví.
Po ztuhnutí mastichy ženy nejprve vyberou větší „slzy“, omyjí je a uloží do dřevěných beden na chladném místě. Starší členové komunity jsou zodpovědní za předávání technik řezání a sběru mastichy mladším generacím.
Kultura mastichy představuje komplexní společenskou událost, kolem níž se vytvořily sítě spojenectví a vzájemné pomoci. Komunitní praktiky jsou také příležitostí k udržování kolektivní paměti prostřednictvím vyprávění starých příběhů a historek.