Rubriky
Uncategorized

Chioská masticha a Helicobacter pylori

Přinášíme překlad textu DR. CHRIS ZAVOS, MD, PHD, FEBGH na téma: Chioská masticha a helicobacter pylori.

Profil dr. Zavose

  • Gastroenterolog – hepatolog, Kalamaria, Soluň, Řecko
  • Doktorát na Lékařské fakultě Aristotelovy univerzity v Soluni, Řecko.
  • PGDip na Universitair Medisch Centrum Utrecht, Nizozemsko
  • Bývalý prezident Hellenic H. pylori & Microbiota Study Group (Řecká studijní skupina pro H. pylori a mikrobiotu).

Chioská masticha: Schváleno agenturou EMA

Od července 2015 schválila Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) mastichou z Ostrova Chios pro tradiční léčebné použití s těmito dvěma indikacemi:

  • Indikace 1. Tradiční rostlinný léčivý přípravek používaný při mírných dyspeptických potížích (funkční dyspepsie).
  • Indikace 2. Tradiční rostlinný léčivý přípravek používaný k symptomatické léčbě drobných kožních zánětů a jako pomoc při hojení drobných ran.

Co je to chioská masticha: slovo úvodem

Masticha je produktem mastichového stromu (Pistacia lentiscus var. Chia), který roste výhradně na jižním ostrově Chios v Řecku. Pryskyřice masticha se vylučuje ve formě „slz“ z kmene a velkých větví, a to způsobením povrchových řezů do kůry stromu ostrými nástroji. Čerstvá pryskyřice po několika dnech klidu pod keřem tuhne vlivem horkého letního počasí (intenzivní sluneční svit a sucho), které v oblasti panuje.

Sběr mastichy

Následně se ztuhlý produkt sbírá a čistí. Ačkoli se mastichovníky vyskytují v celém Středomoří, pouze na jižním Chiosu se systematicky pěstují a produkují nejkvalitnější mastichu, a to pravděpodobně díky třem faktorům:

  1. zvláštnímu mikroklimatu oblasti
  2. jedinečné rozmanitosti druhů
  3. a dobrému hospodaření od starověku, kdy předkové obyvatel Chiou systematizovali pěstování mastichovníků a prosadili tento produkt na trhu.

Masticha v historii lidstva

Starověcí řečtí lékaři (Hippokrates, Dioskoridés, Galén) poprvé popsali vlastnosti mastichy z ostrova Chios a doporučili její používání pro její výraznou chuť a léčebné účinky. Z dokumentů vyplývá, že se jednalo o první přírodní žvýkačku starověkého světa, která se používala k čištění zubů a osvěžení dechu. Používala se i v kosmetice k čištění obličeje a těla. Poté se pryskyřice používala jako účinná látka v řadě farmaceutických receptur a nostrémů, z nichž mnohé byly čas od času zaznamenány v mezinárodních lékopisech.

Materia Medica

Dioskoridés (1. stol. n. l.) v Materia Medica uvádí léčebné vlastnosti mastichy z ostrova Chios (Chios Mastiha) a zmiňuje, že pomáhá při zažívacích potížích, při problémech s krví, při chronickém kašli a zároveň působí jako uklidňující prostředek. Léčivé účinky žvýkací mastichy navrhoval na podporu ústní hygieny a také na čistý a svěží dech. Zmínil se o použití mastichového oleje, esenciálního oleje z mastichy, který se měl aplikovat více způsoby při afekcích dělohy a také pro jeho styptické účinky.

Od 1. do 7. století našeho letopočtu byla masticha více než 2 500 let používána lékaři a botaniky především k léčbě žaludečních potíží, jako jsou bolesti žaludku, dyspepsie a žaludeční vředy.

O jejích vlastnostech se zmiňovali a její užívání doporučovali starověcí řečtí lékaři, například Hippokrates, Dioskoridés, Theofrastos a Galén. Podle názoru tehdejších lidí přispívalo užívání mastichy k bezproblémové funkci trávicího systému.

Konkrétněji a z různých pramenů vyplývá, že masticha se používala ke zklidnění bolestí žaludku i při poruchách trávení a žaludečních potížích. O účincích mastichy při atonických a zánětlivých stavech žaludku, střev a jater a o změkčujících vlastnostech píše Galén v díle „Simpliciun medicamentorum temperamentis ac faculatibus libri XI„.

Složení chioské mastichy

Přestože přesné složení mastichy z Chios nebylo zcela zjištěno, bylo zjištěno, že obsahuje více než 120 účinných látek, jako jsou: přírodní polymer, těkavé a aromatické složky, které tvoří silici (mastichový olej), terpenové kyseliny, fytosteroly, polyfenylenové molekuly a velké množství dalších účinných látek.
Podle publikovaných studií se zdá, že silice a přečištěná masticha jsou přírodní antibiotika s terapeutickými vlastnostmi (antimikrobiální, antioxidační, hepatoprotektivní).

Chioská masticha a gastroezofageální refluxní choroba (reflux)/ funkční dyspepsie

V klinické studii Dabose a kol. byly hodnoceny příznaky gastroezofageální refluxní choroby po léčbě mastichovou pryskyřicí. Pacienti dostávali třikrát denně 350 mg mastichy nebo placebo. Po 3 týdnech léčby byla hodnocena závažnost příznaků pomocí hongkongského indexu dyspepsie. Hodnoceno bylo také celkové hodnocení účinnosti ze strany pacientů. Ve skupině s placebem mělo 32 pacientů buď kyselý reflux, nebo pálení žáhy, nebo obojí, a 32 pacientů v léčebné větvi mělo buď kyselý reflux, nebo pálení žáhy, nebo obojí. Pouze u 6 pacientů ve skupině s placebem došlo na konci sledovaného období k určitému zlepšení příznaků, zatímco 25 pacientů v léčebné skupině uvedlo přínos léčby (p<0,01).

V roce 2010 provedli Dabos a spol. první dvojitě zaslepenou placebem kontrolovanou studii, která hodnotila účinky mastichy u funkční dyspepsie. 148 pacientů splňujících kritéria ROME II pro funkční dyspepsii bylo náhodně rozděleno buď k podávání mastichy z Chios v dávce 350 mg třikrát denně, nebo placeba.

Po 3 týdnech léčby byla hodnocena změna závažnosti příznaků funkční dyspepsie oproti výchozímu stavu pomocí hongkongského indexu dyspepsie. Skóre symptomů po léčbě bylo významně nižší ve skupině s mastichovou žvýkačkou Chios než ve skupině s placebem. Jednotlivé příznaky, které vykazovaly významné zlepšení při užívání mastichy Chios, byly: bolest žaludku obecně, bolest žaludku při úzkosti, tupá bolest v horní části břicha a pálení žáhy (<0,05 pro všechny čtyři příznaky). Bylo prokázáno, že chioská masticha významně zlepšila vnímání příznaků u pacientů s funkční dyspepsií během 3 týdnů léčby ve srovnání s placebem.

Bezpečnost

Pacienti chioskou mastichu dobře snášeli a nebyly zaznamenány žádné nežádoucí účinky.

Chioská masticha a Helicobacter pylori

Režimy eradikace Helicobacter pylori pomocí antibiotik se ukázaly jako dostatečně účinné. Existují však problémy s compliance pacientů a celosvětově se zvyšující rezistencí bakterií na podávaná antibiotika (zejména klaritromycin), což si vyžaduje další a kontinuální výzkum nových účinných látek. O antibakteriálních vlastnostech chioské mastichy in vitro proti Helicobacter pylori se poprvé zmínili v časopise New England Journal of Medicine Huwez et al, kteří dospěli k závěru, že chioská masticha může být levnou alternativní terapií proti infekci Helicobacter pylori v rozvojových zemích.

Helicobacter Pylori h.pylori

Další studie in vitro podpořily tato první zjištění, která ukázala, že prášek mastichové pryskyřice z Chios v koncentracích 125 mikrogramů/ml a 500 mg/ml dokáže neutralizovat 50 %, resp. 90 % kmenů Helicobacter pylori.

První studie: masticha a helicobacter

První experimentální studie in vivo ukázaly, že monoterapie mastichou nebyla schopna eradikovat Helicobacter pylori. V další studii zahrnující 9 pacientů s infekcí Helicobacter pylori bez gastroduodenálního vředu, kteří dostávali mastichovou žvýkačku v množství 1 g čtyřikrát denně po dobu 14 dnů, nebylo rovněž dosaženo úspěšné eradikace bakterie.

Bylo však zjištěno, že v těchto prvních neúspěšných studiích na potkanech a lidech byla použita surová, nezpracovaná mastichová pryskyřice obsahující vysoký obsah (25 %) nerozpustného a lepkavého polymeru (poly-beta-myrcen), což pravděpodobně vedlo ke snížené absorpci a biologické dostupnosti účinných složek mastichy.

Aby se výše uvedený problém obešel, byl extrakt z mastichy Chios bez polymeru (TMEWP) testován proti Helicobacter pylori na myších infikovaných kmenem Helicobacter pylori SS1, přičemž se ukázalo, že počet kolonií Helicobacter pylori, které byly naočkovány, se významně snížil (30krát). Podávání TMEWP tedy významně snížilo kolonizaci Helicobacter pylori in vivo.

Nedávná studie: chioská masticha a helicobacter

Nedávná klinická studie z ostrova Chios zahrnovala 52 pacientů s infekcí Helicobacter pylori léčených purifikovanou mastichou (bez polymeru) 350 mg třikrát denně po dobu 14 dnů (skupina A), 1,05 g třikrát denně po dobu 14 dnů (skupina B), 20 mg pantoprazolu dvakrát denně, 350 mg mastichy třikrát denně po dobu 14 dnů (skupina C) nebo antibiotickým eradikačním režimem (pantoprazol, amoxicilin, klaritromycin) po dobu 10 dnů (skupina D).

Studie ukázala, že eradikace Helicobacter pylori bylo dosaženo u 4/13 pacientů ve skupině A, 5/13 pacientů ve skupině B, 0/13 pacientů ve skupině C a 10/13 pacientů ve skupině D. Zatímco antibiotický eradikační režim se ukázal jako lepší, bylo však poprvé prokázáno, že purifikovaná masticha z Chiou má baktericidní účinek proti Helicobacter pylori u lidí.

Autoři doporučili podávat mastichu z Chios ve vysoké dávce k eradikaci Helicobacter pylori u pacientů, kteří odmítají užívat eradikační léčbu antibiotiky nebo se u nich objevují její vedlejší účinky.

Naše klinické zkušenosti ukazují, že pouze současné podávání přírodní purifikované mastichy z Chios s antibiotickou eradikační kúrou přináší klinický přínos proti žaludečním patologiím spojeným s Helicobacter pylori a rovněž zlepšuje výsledek antibiotické eradikační kúry (optimalizace).

Závěry

Zdá se, že mastichová pryskyřice z ostrova Chios má významné antimikrobiální vlastnosti proti infekci Helicobacter pylori v pokusech in vitro. Naproti tomu monoterapie mastichou ve studiích in vivo zpočátku nedosáhla významné eradikace Helicobacter pylori, což bylo pravděpodobně způsobeno nízkou dávkou nebo podáním surové nezpracované mastichové pryskyřice obsahující vysokou koncentraci nerozpustného a lepkavého polymeru (poly-beta-myrcen), který mohl negativně ovlivnit absorpci a biologickou dostupnost účinných látek mastichy z Chios proti Helicobacter pylori.

Závěrem navrhujeme souběžné užívání přírodní čištěné mastichy Chios spolu s konvenčním antibiotickým eradikačním léčebným režimem, případně užívání vysokých dávek čištěné mastichy Chios u pacientů s vedlejšími účinky nebo u pacientů, kteří nejsou ochotni užívat antibiotický eradikační režim.

Dávkování: chioská masticha a helicobacter pylori

Doporučená denní dávka je 2-4 kapsle rozdělené 2 krát denně. Měla by se užívat půl hodiny před jídlem.

Přestože není stanovena maximální doba užívání, doporučuje se pacientům, aby se v případě přetrvávajících příznaků poradili se svým gastroenterologem.

Odkazy

  1. Paraschos S, Magiatis P, Mitakou S, et al. In vitro and in vivo activities of Chios mastic gum extracts and constituents against Helicobacter pylori. Antimicrob Agents Chemother 2007;51:551-559.
  2. Huwez FU, Thirlwell D, Cockayne A, Ala’Aldeen DA. Mastic gum kills Helicobacter pylori. N Engl J Med 1998;339:1946.
  3. Marone P, Bono L, Leone E, Bona S, Carretto E, Perversi L. Bactericidal activity of Pistacia lentiscus mastic gum against Helicobacter pylori. J Chemother 2001;13:611-614.
  4. Loughlin MF, Ala’Aldeen DA, Jenks PJ. Monotherapy with mastic does not eradicate Helicobacter pylori infection from mice. J Antimicrob Chemother 2003;51:367-371.
  5. Bebb JR, Bailey-Flitter N, Ala’Aldeen D, Atherton JC. Mastic gum has no effect on Helicobacter pylori load in vivo. J Antimicrob Chemother 2003;52:522-3.
  6. Dabos KJ, Sfika E, Vlatta LJ, Giannikopoulos G. The effect of mastic gum on Helicobacter pylori: a randomized pilot study. Phytomedicine 2010;17:296-299.
  7. Kountouras J, Zavos C, Deretzi G, et al. Potential implications of Helicobacter pylori-related neutrophil-activating protein. World J Gastroenterol 2012;18:489-490.
  8. Kottakis F, Befani C, Asiminas A, Kontou M, Koliakos G, Choli-Papadopoulou T. The C-terminal region of HPNAP activates neutrophils and promotes their adhesion to endothelial cells. Helicobacter 2009;14:177-179.
  9. Kottakis F, Kouzi-Koliakou K, Pendas S, Kountouras J, Choli-Papadopoulou T. Effects of mastic gum Pistacia lentiscus var. Chia on innate cellular immune effectors. Eur J Gastroenterol Hepatol 2009;21:143-149.
  10. Choli-Papadopoulou T, Kottakis F, Papadopoulos G, Pendas S. Helicobacter pylori neutrophil activating protein as target for new drugs against H. pylori inflammation. World J Gastroenterol 2011;17:2585-2591.