Infekce helikobakterem pylori je pravděpodobnou přičinou velké většiny chronických zánětů žaludeční sliznice a zároveň je považována za hlavní příčinu žaludečního karcinomu.

Příznaky jako je palčivá bolest žaludku, pálení žáhy, nevolnost, zvracení a rychlý pocit sytosti trápily lidi odnepaměti, aniž by byl znám původce těchto potíží. Již ve starověku byla známá učinná léčba bolestí žaludku, vředů a dalších příznaků, které dnes můžeme připsat na vrub infekci helikobakter pylori.

Víme například, že látka, kterou užívali Alexandrovi vojáci při svých tažení do boje, byla masticha. Pro vojenské zásobovače to byla zásadní surovinou, kterou dodávali vojákům na předcházení bolestem břicha. Říkalo se, že výsledek bitvy leží na dobrých žaludcích vojáků.

Řecký lékař Dioscorides, který sloužil v římské armádě, napsal o přípravě a používání léčivých bylin, balzámů a léčbě dílo „ De Materia Medica“ velmi vlivné ve své době i v dobách následujících. Navzdory křesťanskému odporu k rozšiřování těchto materiálů, Dioscoridovo dílo přežilo. Je pokládáno za základ moderní farmakologie. Dioscorides v něm mimo jiné popisuje mastichu z Řečíku lentišku jako nejhodnotnější látku určenou k léčbě žaludečních potíží.

V současnosti bylo publikováno několik studií na použití surové mastichy a masticha pudru. Ty ukázaly, že masticha nejenom hubí Helikobakter pylori, ale i výrazně snižuje poškození žaludeční sliznice způsobené léky k léčbě vředů.

Účinné zredukování a následné zabití bakterie Helikobakter pyroli bylo dosaženo denní konzumací 1-2g masticha pudru minimálně po dobu 3 měsíců.

Helikobakter pylori byla popsána až roku 1983, kdy pánové Warren a Masrshall poukázali na její roli při vzniku vředové choroby žaludku a dvanáctníku.

Jedná se o bakterii, která je schopna adaptace v extrémních živnotních podmínkách. Žije v útrobách žaludku, kde se pH pohybuje okolo 1. Dokáže z močoviny vytvořit zásaditý amoniak, který ji chrání před zničením vlivem žaludečními šťávami.