Léčivá aktivita Chioské Mastichy v gastrointestinálním (zažívacím) systému je známa již od starověku. Masticha se používala při zdravotních komplikacích jako je bolest břicha a zažívací vředy. Dostupné reference nejen od lékařů, ale i ze starověkých a středověkých lékařských záznamů, uvádějí Chioskou Mastichu jako účinného a vhodného činitele pro léčbu gastrointestinálních poruch a chorob.
Chioská Masticha se od nepaměti používala v arabských zemích pro osvěžení dechu, jako přísada do pokrmů a nápojů a jako tradiční léčivo na bolest a nepohodlí v horní část břicha. Vzhledem k těmto vlastnostem byla započaty první studie Chioské Mastichy na univerzitách a v dalších institucích. V 90. letech vyšly první mezinárodní a místní vědecké studie publikované v prestižních vědeckých časopisech, které byly zaměřené na použití Chioské Mastichy na problémy související s trávicím systémem. Výzkumy nepřetržitě pokračují a vedou k pozoruhodným zjištěním.
Studie 1
První dvojitý slepý pokus byl proveden v roce 1984, kdy se 38 pacientů se symptomaticky a endoskopicky prokázaným duodenální vřed zúčastnili studie zaměřené na porovnání odezvy na podávání Chioské Mastichy. V tomto pokusu dostávalo 20 pacientů 1g Chioské Mastichy denně a zbylých 18 pacientů dostávalo placebo (1g laktózy denně) po dobu vice než dvou týdnů. Látky jim byly podávány perorálně.
Závěr: 80% zúčastněných pacientů, kterým byla po dobu experimentu podávána Chioská Masticha uvádělo, že došlo ke zmírnění potíží a úlevy od podstatných symptomů, ve srovnání s 50% pacientů s placebem. Kromě toho vykazovalo 70% pacientů, kteří užívali Chioskou Mastichu endoskopicky prokázané hojení, na rozdíl od druhé skupiny, která tvořila 22%. Chioská Masticha nezpůsobila žádné vedlejší účinky. Závěr: Chioská Masticha je účinná při léčbě vředů.[1]
Studie 2
V roce 1998 použil Huwez a kol. kmen H. pylori NCTC 11637 a šest čerstvých klinických jedinců (tři byly senzitivní na metronidazol a tři byly rezistentní na metronidazol). Chioská Masticha byla připravena jako roztok v ethanolu v koncentraci 50 mg / ml a byla pak zředěna tak, že obsahovala 107 buněk / ml H. pylori, pro konečnou koncentraci od 0,0075 do 1,0 mg / ml. Chioská Masticha zabila kmen NCTC 11637 H. pylori a šest klinických jedinců bez ohledu na citlivost organismu na nitroimidazol. U pokusu byla jasně dána minimální váha Chioské Mastichy v objemu 1 ml roztoku. Za zmínku stojí, že v nižších koncentracích Masticha zabránila významně růstu H. pylori.
Díky elektronovému mikroskopu bylo prokázáno, že Masticha na bakterii provedla jasné ultrastrukturální modifikace. Díky tomuto pokusu lze říci, že Masticha vykazuje určitou antibakteriální činnost proti H. pylori. Díky tomuto zjištění lze tedy vysvětlit její účinky proti žaludečním vředům. Analýza anti-H. pylori vykazuje, že Chioská Masticha může být aktivní činitel v boji proti helicobacteru.[2]
Studie 3
Al-Said a kol. (1984) studoval vliv Chioské Mastichy na pokusném žaludku a duodenálním vředu. Chioská Masticha byla perorálně podána potkanům v dávce 500 mg / kg. Při této dávce výrazně poklesla intenzita poškození žaludeční sliznice. Navíc podávání Chioské Mastichy způsobilo výrazné snížení volné kyselosti a Masticha působila výrazně cytoprotektivně. Zajímavé bylo, že ochranný účinek nebyl přítomen, pokud se Chioská Masticha podávala přímo intraperitoneálně. Mírné působení Mastichy, která inhibuje anebo snižuje žaludeční sekreci a lokalizovaný adaptivní cytoprotektivní účinek můžou tedy být zodpovědní za protivředovou účinnost.[3]
Studie 4
V roce 1997 Gabr zkoumal sraženiny a fyzikální směsi indometacinu, laktózy a Chioské Mastichy na laboratorních potkanech s cílem zjistit, jak účinkuje Chioská Masticha v závislosti na podávané směsi, co se týká rychlosti rozpouštění léčiva, biologické dostupnosti a účinnosti na vředy. Preparáty byly podávány ústně. Bylo zajímavé, že Chioská Masticha zpomalila rychlost rozpouštění léků. Co se týká biologické dostupnosti, ukázala studie, že účinná látka z indometacinu trvale účinkovala, ale sloučenina s Chioskou Mastichou ve všech přípravcích snížila vznik a vývoj vředu.[4]
V roce 2014 zkoumal Miyamoto a kolektiv chemické složení esenciálního oleje z Chioské Masticha a jeho antibakteriální účinky v protikladu k H. pylori rezistentním lékům. Konkrétněji se tato studie měla pokusit přiblížit, která látka z Chioské Mastichy je zodpovědná za to, že Chioská Masticha má anti- H. pylori účinek. GC – MS identifikovalo 20 složek. Bylo testováno deset standardních složek na anti-H.pylori aktivitu a bylo jasné, že a-terpineol a (E) -methyl isoeugenol prokázali účinek proti 4 různým H. pylori kmenům pylori, které byly klinicky izolované od pacientů s gastritidou, žaludečními vředy a rakovina žaludku. Závěrem lze říci, že tyto sloučeniny by mohly být užitečné k překonání růstu H. pylori v žaludečním prostředí, která mnohdy bývá rezistentní k léčbě léčivy.[5]
[1] Al-Habbal M.J., Al-Habbal Z., Huwez F.U. [1984]: A double-blind controlled clinical trial of mastic and placebo in the treatment of duodenal ulcer. Clin Exp Pharmacol Physiol., 11 (5): 541-544.
[2] Huwez F.U., Thirlwell D., Cockayne A., Ala’Aldeen D.A.A. [1998]: Mastic Gum Kills Helicobacter pylori. N. Eng. J. of Med., 339 (26): 1946.
[3] 2. Al-Said M.S., Ageel A.M., Parmar N.S., Tariq M. [1984]: Evaluation of mastic, a crude drug obtained from Pistacia Lentiscus for gastric and duodenal antiulcer activity. J Ethnopharmacol., 15 (3): 271-278.
[4] Gabr K.E. [1997]: Influence of indomethacin-mastic combinations on dissolution, absorption and gastrointestinal mucosal damage in rats. Int. J. of Pharm., 158: 137–145.
[5] Miyamoto T., Okimoto T., Kuwano M. [2014]: Chemical composition of the essential oil of mastic gum and their antibacterial activity against drug-resistant Helicobacter pylori. Nat. Prod. Bioprospect., 4(4): 227–231.