Chioská masticha a věda: co přesně dokáže tato starověká pryskyřice?

Co je chioská masticha – a proč roste jen na jednom místě světa?

Masticha (vědecky Pistacia lentiscus var. Chia) je přírodní pryskyřice z malého vždyzelenného stromku z čeledi ledviníkovitých. Roste na mnoha místech světa, ale mastichovou pryskyřici produkuje výhradně na jihu řeckého ostrova Chios v Egejském moři. Nikde jinde na světě.

Proč? To přesně vědci stále neví – ale fosilní nálezy listů mastichového stromu na Chiosu dokazují, že tam roste nejméně 6 000 let. Místní mikroklimatem pravděpodobně způsobuje, že strom pryskyřici „pláče“ – kapky přirozeně vytékají z kůry a tuhnou na vzduchu do průsvitných slzičkovitých zrnek.

Dnes na ostrově roste přes 2 000 000 mastichových stromků. Jejich pěstitelé jsou sdruženi v Asociaci pěstitelů chioské mastichy (přes 4 850 členů), která byla založena v roce 1938 a dohlíží na kvalitu a zpracování.

Složení mastichové pryskyřice

Pryskyřice není jednoduchá látka – jde o komplexní směs: esenciální olej (1–3 %), mastichové kyseliny (cca 4 %), mastichonové kyseliny (celkem ~38 %) a dvě frakce pryskyřic (alfa a beta, celkem ~50 %). Mastichový olej obsahuje desítky identifikovaných sloučenin, z nichž hlavní jsou alfa-pinen, beta-myrken, beta-pinen, limonen a beta-karyofyllen.

Od Hippokrata po vědecké laboratoře: 2 500 let léčivého použití

Masticha není módní superpotravina. Je to jedno z nejdéle používaných přírodních léčiv v historii:

• 5. století před n. l.: Herodotos zmiňuje žvýkání mastichové pryskyřice.
• Hippokrates ji doporučoval jako lék.
• Dioskoridés popsal její léčivé vlastnosti v klasickém díle De Materia Medica.
• Středověk: V osmanském harému byla ceněna jako osvěžovač dechu i kosmetikum.
• 21. století: Vědecké studie potvrzují tradiční použití a odhalují nové mechanismy.

Masticha vs. H. pylori: přírodní antibiotikum pro žaludek

Helicobacter pylori je bakterie, která infikuje žaludek přibližně poloviny světové populace. Způsobuje žaludeční vředy, gastritidu, duodenitidu a je považována za hlavní rizikový faktor rakoviny žaludku.

Vědecké studie shrnuté v přezkoumávané studii ukazují, že masticha na ni účinkuje hned dvěma způsoby:

1. Přímé ničení bakterie: Arabino-galaktanové proteiny (AGPs) izolované z mastichy inhibovaly životaschopnost H. pylori – účinná dávka byla již 1,4 g mastichové žvýkací pryskyřice.
2. Blokování zánětu: AGPs také blokovaly aktivaci neutrofilů (imunitních buněk), které H. pylori zneužívá k vyvolání zánětu a poškození žaludeční sliznice.

Klinická studie (Dabos et al., 2010) testovala mastichu u pacientů s funkční dyspepsií (chronické potíže s trávením). Výsledek: 77 % pacientů užívajících mastichu zaznamenalo výrazné zlepšení – oproti 40 % ve skupině s placebem. Masticha prokazatelně zmírnila bolesti žaludku, pálení žáhy a tupé bolesti v nadbřišku.

Masticha a cholesterol: méně LDL, zdravější srdce

Studie Triantafyllou et al. (2007) sledovala vliv mastichového prášku na krevní lipidy u zdravých dobrovolníků. Skupina užívající vyšší dávku mastichového prášku vykázala pokles všech klíčových ukazatelů kardiovaskulárního rizika:

• celkový cholesterol ↓
• LDL („špatný“ cholesterol) ↓
• poměr celkový cholesterol / HDL ↓
• lipoprotein (a) ↓
• triglyceridy ↓
• jaterní enzymy (SGOT, SGPT, gamma-GT) ↓

Ve skupině s nižší dávkou klesla hladina glukózy u mužů.

Protizánětlivé a antioxidační účinky: jak masticha chrání buňky

Zánět stojí v pozadí mnoha chronických nemocí – od artritidy přes střevní záněty až po kardiovaskulární onemocnění. Studie Triantafyllou et al. (2011) zkoumala, jak masticha potlačuje oxidační stres:

• Masticha blokovala tvorbu superoxidu (volných radikálů) v buňkách stimulovaných TNF-alfa.
• Inhibovala aktivitu enzymu PKC, který řídí produkci reaktivních forem kyslíku.
• Výsledek: silná antioxidační ochrana cévního endotelu – tedy vnitřní výstelky cév.

Studie Kim & Neophytou (2009) testovala mastichu u zánětlivých střevních onemocnění (IBD). Masticha v kombinaci s tokoferoly zmírňovala klinické příznaky kolitidy na myším modelu.

Masticha a rakovina: slibné výsledky z laboratoře

Toto je možná nejzajímavější – a zároveň nejméně probádaná – oblast výzkumu mastichy. Studie přinášejí přesvědčivá laboratorní data:

Rakovina tlustého střeva

Extraktem z mastichy (50% etanolový extrakt) byly ošetřeny buňky rakoviny tlustého střeva HCT116. Výsledky:

• Masticha zastavila buněčný cyklus v fázi G1 (buňky přestaly růst).
• Aktivovala kaspázy (enzymy spouštějící buněčnou smrt – apoptózu).
• Vyvolala anoikis – formu buněčné smrti, kdy se nádorové buňky odpojily od podkladu a zemřely.
• Účinek byl závislý na dávce a čase.

Leukémie a potlačení tvorby cév nádoru

Mastichový olej byl testován na buňkách leukémie K562. Výsledky:

• Inhiboval proliferaci (množení) nádorových buněk.
• Snižoval sekreci VEGF – faktoru, který nádory využívají k tvorbě nových cév (angiogeneze). Bez cév nádor nemůže růst.
• Potlačil tvorbu mikrocév jak v laboratoři, tak v živém organismu.

Aktivní látkou zodpovědnou za tyto účinky je mimo jiné perillyl alkohol, obsažený v mastichových esenciálních olejích.

Přírodní antibiotikum: masticha proti bakteriím, plísním i virům

Mastichový olej a pryskyřice jsou přirozeně antimikrobiální. Studie identifikovaly složky zodpovědné za antibakteriální aktivitu:

• Verbenom, alfa-terpineol, linalool – stopové složky oleje s překvapivě silným účinkem.
• Testované bakterie: Escherichia coli, Staphylococcus aureus, Bacillus subtilis.
• Složky neúčinkují izolovaně – fungují synergicky, tedy navzájem se posilují.

Zajímavá je i antifungální aktivita příbuzného druhu (Pistacia vera) – extrakty prokazovaly znatelnou aktivitu proti kvasinkám Candida albicans a C. parapsilosis.

Masticha a zinek: skrytá podpora mužského zdraví

Jedna ze studií se zaměřila na obsah zinku v mastiše – stopového prvku klíčového pro imunitu, plodnost i funkci prostaty.

Zjištění: Žvýkání chioské mastichy uvolňuje do organismu přibližně 0,7 mg/kg zinku za 4 hodiny. Naproti tomu komerční žvýkačky zinek naopak odebírají ze slin – tedy ze zásoby organismu. Masticha je tak jedinou žvýkací substancí, která zinek přirozeně dodává.

Masticha a cukrovka: nový výzkumný směr

Vědci identifikovali v chioské mastiše sloučeninu oleanonovou kyselinu, která funguje jako agonista receptoru PPARγ – stejného receptoru, na který cílí některé léky na diabetes 2. typu. Výsledky naznačují, že masticha by mohla v budoucnu přispět k vývoji přírodních antidiabetik. Výzkum ale teprve začíná.

Co si z toho odnést?

Chioská masticha není módní výmysl. Je to přírodní látka s tisíciletou tradicí, za níž nyní stojí i vědecké důkazy. Studie z roku 2011 shrnuje čtyři klíčové závěry:

1. Ničí H. pylori – pomáhá při vředech, gastritidě a duodenitidě.
2. Snižuje cholesterol a triglyceridy – chrání srdce a cévy.
3. Má protinádorový potenciál – laboratorně prokázaný (výzkum pokračuje).
4. Protizánětlivá a antioxidační ochrana – chrání buňky před poškozením.

Masticha není zázračný lék. Ale jako přírodní doplněk s vědecky doloženými účinky patří mezi nejzajímavější látky, které příroda nabízí.

Nejčastější otázky o chioské mastiše

Vědecké zdroje

Tento článek vychází z přehledové studie:

Chadzopulu A., Koukouliata A., Theodosopoulou E., Adraniotis J. (2011). Unique Mastic Resin from Chios. Progress in Health Sciences, Vol. 1(1), str. 131–136. Medical University of Bialystok, Poland.

Studie odkazuje na 16 primárních vědeckých prací publikovaných v recenzovaných časopisech (J Ethnopharmacol, Nutr Cancer, Phytomedicine, Amino Acids aj.).